Sport je pro mě hodně důležitý, mám ráda sport, sportovní aktivity mě vždycky pohánějí dopředu, protože si vzpomínám, jak jsem ještě měla partnera, kterého jsem měla před několika lety, tak ten by stále nejraději jenom seděl doma a vůbec by nic nedělal. Ten neměl sport rád vůbec, byla jsem z toho opravdu hodně nešťastná, protože já jsem opravdu hodně sportovně založená, vlastně celá moje rodina je hodně sportovně založená. Bohužel můj partner sportovně založený vůbec nebyl, a to mě právě docela hodně mrzelo.

Vadilo mi to, chtěla jsem, aby partner se mnou také jezdil na kole anebo tak třeba také vyzkoušel nějaké kolečkové brusle anebo úplně jiný sport. Jenomže, když partner nechce dělat žádný sport, tak to je potom opravdu hodně složité a náročné. Zkoušela jsem se ho ptát, jestli třeba nechce něco vyzkoušet, třeba plavání, ale můj partner tohle stále odmítal. Byla jsem z toho opravdu hodně nešťastná a nevěděla jsem, co mám dělat. A tak jsem se partnera zeptala, jestli by se mnou nechtěl alespoň do wellness centra. Partner řekl, že by wellness centrum možná vyzkoušel, ale že tam nebude se s ničím namáhat.

A to si vezměte, že já s bratrem a zase to občas chodíme také do posilovny. Možná tak jednou nebo dvakrát týdně. A když jsem se ptala partnera, jestli i on nechce s námi chodit třeba alespoň jednou týdně do nějaké posilovny anebo třeba alespoň jednou měsíčně, tak on to odmítal a smál se, že prý nebude dělat blázna, že se ještě bude namáhat. Přitom má práci, u které sedí. On pracuje v bance za přepážkou, takže si myslím, že nemůže být tak unavený ze zaměstnání, jako třeba můj otec, který je třeba zedník a také ještě chodí na melouchy. Když se řekne sport, tak pro mého partnera je to snad úplně sprosté slovo. Vůbec tohle nedokáže vysvětlit a moc mě to mrzí. Ale každý člověk je jiný.