Politika je těžká práce, podle toho, ale i ohodnocená mzdou. Dává to smysl, protože by jinak bylo překvapivě jednoduché, lehkomyslné politiky zkorumpovat. Jaký má tedy být správný politik, popřípadě, proč se říká, že volíme pouze hlupáky? Názory o chodu státu se liší od člověka k člověku. Vegani a ochránci přírody podporují zákony pro omezení emisí aut, továren a všeho dalšího, co tvoří uhlíkovou stopu. Řidiči aut a továrníci často odmítají myšlenku o nižších emisích u nich a snaží se najít jiné východisko pro omezení emisí nebo dokonce nápady, které nijak s emisemi nesouvisí, ale uspokojilo by to obě protistrany.

Zde jsou na řadě politici, aby za nás určili, co je správné. Většinou hájí stranu, která myslí více na následky do budoucnosti. Jindy zvolí populistickou cestu a obhajuje myšlenky většiny lidí. To je často viditelné při kampaních pro volby, ať do parlamentu, senátu i zastupitelstva obcí. Ani jedna z možností pro hájení názoru není čistě špatná. Jedinou, bezpochyby nesprávnou možností je hájit názor sama sebe, co samotnému politikovi je nejpohodlnější například pro chod vlastního podniku nebo firmy. Politik tedy spadá do takzvaného střetu zájmů. Pro omezení tohoto střetu zájmů vznikl jiný zákon, který zakazuje politikům mít vlastní obchod nebo firmu a zároveň navýšili mzdu, aby měli o to menší zájem tento zákon obcházet. 

Pro to, aby se člověk sám stal politikem musí ho zvolit. V té době dělá každý politik, co může, protože se chce dostat do většinové vlády. Provádí takzvané předvolební kampaně. Někteří vylepují nesmyslné množství plakátů, předávají letáky, rozdávají jídlo a pivo zdarma a navštěvují různá města, aby jim ukázali, proč zrovna oni mají být zvoleni. Vše je doprovázené samými populistickými řečmi. Hlupák se do takovéto pasto jednoduše chytí a najednou máme hloupého zvoleného politika ve vládě.